Institut systemických studií  |   Vědecká rada   |  Systemický přístup  |  Výcvikové programy  |  Kontakt

       
 

 

     
 

Systemický přístup  Teorie a praxe  |  Systemické myšlení  |  Systemické jednání Vzdělávání
         
         
         

Systemický přístup
    Systemický přístup představuje obecný vědecký model a nikoli v sobě uzavřenou teorii. Zahrnuje různorodé myšlenkové přístupy různých disciplín, jimž je společné neredukcionistické zacházení s komplexitou: konstruktivistická filosofie, obecná teorie systémů, teorie autopoiézy, kybernetika 2. řádu, synergetika, teorie komunikace, sociální konstrukcionismus, teorie soběvztažnosti, sebeorganizace a dynamických systémů, teorie chaosu atp.
         
         

Systemická teorie a praxe
    Systemický přístup umožňuje chápat lidi jako autonomní a neinstruovatelné bytosti, které ve vzájemných vztazích zůstávají pro sebe navzájem neprůhledné. Proto jim nelze ani úplně porozumět, ani je libovolně měnit či instruovat. Poznání a komunikace jsou považovány za navzájem provázané procesy. Poznatek je chápán jako závislý na pozorovateli, čímž odpadá objektivita coby kritérium „dobrého“ vědění. Místo stále lepšího „pochopení“ jedinců a systémů vystupuje do popředí poznávající člověk (pozorovatel) se svým osobním pozadím (předchozími zkušenostmi, systémy víry, tabu a „slepými skvrnami“). Tento přístup tak umožňuje nacházet další účinné cesty v pomáhání, rozvoji, ovlivňování a řízení lidí.
         
    Systemicky zaměření profesionálové (manažeři, koučové, obchodníci, poradci, učitelé, rodiče apod.) vycházejí z autonomie osob, se kterými pracují, a umí je vnímat jako „experty na sebe sama“. Přitom individuální prožívání jedinců chápou jako subjektivní zpracování zkušeností plynoucích z jejich životní historie; z afektivních a kognitivních zkušeností vztahů. Systemická praxe se zaměřuje na to, jak členové sociálních systémů - pomocí jednání a jazyka – skutečnosti vytvářejí a jak tyto skutečnosti - pomocí specifických vzorců a interakčních procesů - udržují.
         
    Intra- a interindividuální problémy jsou rekonstruovány na úrovni vzorců komunikace a vztahových struktur sociálních systémů (problémový systém, kontextualizace). Intervence, které na tyto vzorce příznivě působí, vyvolávají změny, a přispívají k řešení problémů. Může jít o podněcování a aktualizaci existujících kognitivních a interakčních struktur, o překonání problematických vzorců nebo o podporu vývoje.
         
    Systemická praxe se v kontextu potřeb organizací napojuje na zdroje partnerů, se kterými pracuje, i systémů, ve kterých pracuje, aby doprovázela stavy, v nichž je eticky oprávněné za paretnery dočasně převzít odpovědnost. Zříká se normativních cílů a patologizování.
         
    Systemická praxe není - v souladu se svými teoretickými východisky - zacílena na diagnostické vypátrání problémů, na jejich klasifikaci, ani na jejich kauzální změny. Spíše se pokouší v dialogu s partnery rozvíjet popisy, které rozšiřují možnosti všech zúčastněných v oblasti vnímání, myšlení a jednání. Hledá tedy podmínky, s jejichž pomocí partneři a organizace mohou aktivovat své zdroje, aby mohli v rámci sebeorganizace dospět ke svým cílům.
         

Systemické myšlení
    Systemickým myšlením rozumíme způsob přemýšlení, který se vyznačuje vysokou komplexitou. To znamená, že v každém okamžiku jsme schopni zvažovat všechny možné varianty nějaké situace, nějakého řešení a neuzavíráme se do jedné či několika málo alternativ. Vnímáme život a svět v celé jeho komplexnosti, umíme ho nezjednodušovat na jednu víru, teorii, pravdu, pohled… Jsme schopni rozlišovat naše vidění od vidění jiných (i naše vidění teď od našich vidění před i potom) a všem viděním dávat stejnou hodnotu, jako má momentální naše. Také to znamená, že umíme přemýšlet i tak, jak jsme přemýšleli dosud – nejsme ale odkázáni jen na tento způsob přemýšlení, volíme ho, kdy je to užitečné.
         
         

Systemické jednání
    Systemickým jednáním označujeme způsob zacházení se sebou samým a s ostatními, který je partnerský, respektuplný a podněcující a současně náročný, otevřený a přímý. Umíme volit mezi vedením člověka k cílům, které považujeme za užitečné nebo nutné a mezi účinnou podporou člověka k tomu, aby si našel sám své cíle a uměl k nim dojít. Při rozvoji systemického jednání nevyměňujeme staré - špatné chování za nové – lepší. Původní chování si ponecháváme a podstatně ho rozšiřujeme, abychom si v každé situaci mohli vybírat z mnoha alternativ, co a jak udělat. Tak zvyšujeme účinnost svého jednání volbou užitečnější cesty.
     
    Systemické jednání nachází své použití v práci s jedinci, páry, skupinami a organizacemi ve všech oblastech práce s lidmi, jako je podnikání a management, HR, obchod a marketing, poradenství, koučování, supervize, výchova a vzdělávání, rozvoj a poradenství organizacím a mnohé další.
         
         

Systemické vzdělávání
     
    Vzdělání v systemickém přístupu zahrnuje nabytí teoretických a praktických poznatků, reflexi pozadí vlastní životní historie a kontextu profese. Systemické vzdělávání vnímá sebe sama jako interdisciplinární; snaží se o rozvíjení integrující perspektivy, navazující na príci různých profesních skupin v tom kterém jejich pracovním poli. Více zde. 
     
     
     
     
     
     
     
     
           
         

 

 

Nahoru
         
         
Institut systemických studií